Hawaii, ztracený kus ráje

Odkaz na fotografie

Odkaz na videa

Každý má nějakou představu jak to asi vypadá na Hawaii. Já měl velmi romantické představy o tomto zeleném ráji uprostřed oceánu. Květiny kolem krku, tanečnice mezi palmami, všude ananasy a manga, chrlící sopky a surfaři.  Je toho však mnohem více co Havaj, souostroví přesně na opačném místě na Zemi, může nabídnout. A během cest po třech ostrovech Kauai, Oahu a Big Island, jsem se do Havaje zamiloval až po uši. 

Zápisky z ostrovů Kauai, Oahu a Big Island. Přepis statusů z Facebooku. 

6.9.
Tak a je to tu. Dovolená začíná. Po třech měsících opět v letadle tentokrát směr Hawaii. Za chvilku jdeme na start. Za 12 hodin jsme v Soulu a pak dalších 9 hodin do Honolulu. Čeká nás 8 vzletů, 8 přistání, tři týdny poznávání nádherných míst a tři havajské ostrovy. Jak někteří víte, a jste už zvyklí, tak na cestách hodně píšu. Váš zpravodaj Oty nezklame ani tentokrát a brzy se přihlásí z Jižní Koreje.

7.9.
Musím říct že letiště v Soulu je to nejlepší co jsem kdy viděl. Nachází se na ostrově Incheon ze kterého se dá dostat do města po silnici, nebo vlakem. Do odletu nám zbývá několik hodin a k naší radosti zjišťujeme, že mezi všemi službami pro cestující je i možnost vyjet do města s průvodcem, taková sightseeing tour. Vyjížďka je zdarma, jen jsme zaplatili oběd v malé, tradiční, korejské restauraci, kam nás vzal náš průvodce. Určitě bych mu nehádal 61 opravdu nehádal. Provedl nás po městě a vzal nás do královského paláce. Královský palác je něco zcela jiného než u nás v Evropě. Skládá se z mnoha samostatných budov. Korejci rekonstruují palác již 40 let a zatím se jim podařilo obnovit třetinu z původních 500 budov.  Podobných paláců je v Soulu pět. Jsou ale mnohem menší. Více asi bude vidět na fotkách.

Teď už jsme ale zpět na letišti. Po sprše, která je tu také zdarma, čekáme až začne boarding. Ne jako na ostatních letištích na sedačkách, ale v luxusních sofa. Letiště Incheon je zkrátka skvělým zážitkem samo o sobě. Jsem nadšený. Ale teď už se těším do Honolulu.

8.9.
Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Po deseti hodinách letu konečně venku. Já v letadle snad nikdy neusnu. Půjčili jsme si auto a vyrazili z Honolulu na severní pobřeží ostrova, kde máme pro sebe velký dum u pláže. Už je noc. Skoro 11 večer, ale stále sobota:) To naše cestování je takové cestováním napříč prostorem i časem:). Slyším šumění oceánu. I když jsme par tisíc kilometrů od pobřeží USA, stejně je znát že Hawaii je opravdu Amerika. Asi se už nevrátím….:)))) Dobrou noc…

9.9.
Dnes jsme se rozhodli navštívit nedaleké místo- Ka’ena Point State Park, Waianae
Mokuleia, Oahu. Delší procházkou jsme došli až na nejzápadnější cíp ostrova Oahu. Tam za mnou někde leží Monk Seal- tuleň:)) Za celou dobu jsme nikoho nepotkali.
10.9.
Dnes to byl opravdu náročný den. Jsem úplně vyřízený. Dnes byl na programu Pearl Harbor, USS Arizona Memorial a bitevní loď na které se podepsala kapitulace Japonska, Battleship Missouri. Touto kapitulací skončila definitivně 2. světová válka. 

Stala se nám i vtipná příhoda při cestě do Pearl Harbor. Omylem jsme vjeli do vojenské základny, kde jsme rozesmáli vojáka ve strážní budce. Ptal se odkud jsme. “Z České Republiky, z Prahy” byla naše odpověď. Smál se a říkal: “To je fakt dlouhá cesta z Prahy až sem”. A i průvodce na Missouri se všech ptal odkud jsou. Hned věděl, že Praha je v České republice. Prahu fakt znají všichni a všude…naše hlavní město má prostě dobré jméno ve světě, a to je dobře…

Prošli jsme si palubu, celý vnitřek i kapitánský můstek. Loď je skutečně obrovská a to je pouze bitevní nikoliv letadlová loď.

Pak jsme přejeli zpět do přístavu a prohlédli si ponorku USS Bowfin. Vidět jak žili američtí námořníci na bitevní lodi a ponorce je opravdu zvláštní pocit. Byl to neuvěřitelný zážitek. Alespoň pro mě.
11.9.
Opět náročný den. Po včerejším Pearl Harbor, jsme zase přejeli ze severního pobřeží, kde bydlíme, zpět na jih. Chtěl jsem vidět Honolulu ze shora. Tak jsme vyrazili do kráteru Diamond Head, ze kterého je úžasný výhled na Honolulu i na celý vnitřek kráteru. Nedaleko je přírodní rezervace Manoa Falls, což je v podstatě nefalšovaná džungle. Bohužel to nejde popsat a ani zachytit na fotografiích. Ty obrovské stromy, liány, palmy, bambusové háje, strmé skály, potoky a na konci cesty 46 metrů vysoký vodopád. To se musí zkrátka zažít. Kousek od tohoto trailu je i Harold L. Lyon Arboretum, park ve kterém je na 2000 druhů stromů a keřů. To nás tak znavilo, že jsme pokračovali podél pobřeží dál, na východní stranu ostrova. Na jihovýchodní straně jsou malé ostrůvky a dole pod skálou pláž, kde jsme se i vykoupali. Voda o teplotě 30 stupňů, to nejde tam neskočit. Plavat ale moc nešlo, některé vlny měly snad tři metry, takže jsme se nechali unášet v neuvěřitelně slané vodě. Ne náhodou je havajské souostroví rájem surfařů. Za celý den toho bylo ještě mnohem více, ale to prostě nejde popsat. Ve zkratce. Honolulu je nuda, ale ta příroda kolem je úžasná. Každá zatáčka, každé zákoutí odhaluje nádherné pohledy do krajiny. Až moc zážitků na jeden den. Takže zítra doufám bude jen relax. Nákupy a odpoledne si dáme čerstvé mango a ananas ze zdejší farmy. A hlavně ci užít oceán, …když už máme tu pláž přímo za domem…:)))

12.9
Musím říct, že tohle je opravdu nejlepší dovolená, kterou jsem kdy zažil. Viděl jsem toho už hodně, ale tohle předčilo veškerá má očekávání. Hawaii je skutečný ráj na zemi. Já už nechci zpět do šedivého světa. Chci žít tady, v nádherné čisté přírodě obklopený šumícím oceánem, čerstvými ananasy, mangy a banány, kde svítí slunce celý rok a nikdy tu není zima. Honolulu je ošklivé město, kde bych nechtěl trávit ani chvilku času, ale zbytek je prostě nádhera a to zítra letíme na ostrov Kauai, kterému se přezdívá zahrada Havajského souostroví. To mi asi vypadnou oči z důlků. Plavat v teplé vodě oceánu s mořskými želvami a pozorovat slunce zapadající do moře, tomu říkám úžasné zakončení dnešního dne. Vím, že se budu muset za dva týdny vrátit zpět, ale alespoň vím kam se vracet. .. — feeling happy with Radek Adamov in Mokuleia, HI, United States.

13.9.
Není vůbec čas psát. Včera odpoledne jsme přiletěli z Oahu na Kauai. Stalo se toho tolik. Napíšu víc až večer. Je ráno. Jsme po snídani. Majitelka domu nám půjčila kajak, takže jedeme na moře a pak to obrátíme do ústí řeky a pojedeme do džungle proti proudu.

14.9.
Tak jsem se konečně dostal k tomu něco napsat. Dnešní den byl poměrně v klidný. Na rozdíl od těch předchozích. Bydlíme v Hanalei Bay, což je velký záliv na severu ostrova. Majitelka domu, ve kterém bydíme spolu s dalšími jejími kamarády, nás pozvala včera na večeři. Udělali pro nás několik druhů domácí pizzy, špenátový salát a lososa. Naprosto úžasní lidé. Úplně pohodoví s úsměvem na tváři. Asi to je tím, že jsou všichni původem z Californie. Tedy kromě majitelky Susan, která je z Miami. Susan má nejúžasnější dům, který jsem kdy viděl. Obrovský farm-house v džungli. Je nepopsatelný. Je to dům snů. Po snídani (ovocném salátu z papáji, manga a banánu vypěstovaných tady na ostrově, který pro nás připravila Susan) jsme vyrazili na kajak. Přes celý záliv, až do ústí řeky. Byla to docela makačka plout proti vlnám, ale zvládli jsme to. Uprostřed ostrova je hora. Vyhaslá sopka od které jdou příkré svahy dolů po nichž tečou obrovské vodopády. Ty pokračují jako řeky, vlévající se do oceánu. Po malé svačině, sendviči s krevetami, jsme nasedli do našeho mega Dodge, a vyjeli na výlet po okolí. Zastavovali jsme u všech vyhlídek do krajiny a nakonec jsme zajeli do přírodní rezervace hnízdících mořských ptáků s majákem na vysoké skále. Kīlauea Point National Wildlife Refuge.

Ale ještě k našemu autu. Naše auto je zkrátka obrovské, takový ten van. Kamarádka Susan prohlásila: “It´s a soccer mom´s car”. Od té doby Ráďovi říkám Soccer mom. A to neviděla co nám chtěli půjčit předtím. Auto, tedy spíš veterána, Ford Crown Victoria. Do toho jsem ale odmítl nastoupit. Byla to opravdu plečka a hodně nepraktické.

Zkrátka další super den je za námi. Dnes jsem si uvědomil, že cestování s bydlením v hotelech, a ležením někde na pláži, je cestování tak napůl. Nikdy tak skutečně nepoznáte zemi ve které jste. Až když opravdu žijete s místními, spíte v jejich domě, jíte s nimi, poznáváte jejich prostředí a to jak žijí, pak jejich zemi poznáte mnohem více.
15.9.
Včerejsi den, tzn sobota byl nejnáročnější ze všech. Objeli jsme celý ostrov jen kvůli jedné věci, kaňonu Waimea. Půda v okolí kaňonu je sytě rudá, díky přítomnosti železa, které propůjčuje krajině neuvěřitelné barvy. Podél cesty jsme zastavovali u vyhlídkových míst odkud byly uchvatné pohled na celou krajinu i samotný kaňon. Možná i díky tomu, že má hloubku přes jeden kilometr, se mu říká Grand Canyon of the Pacific. Vyhlídky nám ale nestačily, takže jsme vyrazili na menší procházku k vodopádům Waipoo, které napájí jezírko lemující vysoké stvoly zázvoru, kde byla voda tak čistá, že v ní žili malí ráčci. Cesta tam a zpět byla docela náročná. Stoupání a klesání, pořád dokola. Ale ten pohled do hlubin kaňonu a procházka divokou přírodou stály za to. Autem jsme dojeli až na konec cesty téměř k pobřeží do údolí Kalalau, které je součástí pobřeží NaPali. Nejznámější pobřeží celého Kauai a dle mého názoru také nejkrásnější pobřeží Hawaje, známé především z filmu Jurský Park.

16.9. Co se dělo tento den?

17.9
Je úterý dopoledne. Stihli jsme se ještě podívat na proslulé pobřeží NaPali s vysokými útesy. Silný příboj s nimi třese i když jste stovky metrů nad hladinou oceánu. Tentokrát ho vidíme z druhé strany. Bohužel se ale pomalu loučíme s nádherným a zeleným ostrovem Kauai. Susan se o nás starala opravdu úžasně. Balíme věci a odjíždíme směr letiště v Lihue, kde přeletíme malým tryskáčem do Honolulu. Tam přestoupíme na let se stejným typem letadla do města Hilo na Big Islandu. Takže dnes dva vzlety a přistání. Já to zkrátka miluju. Nakonec přejedeme z Hilo do Pahoa, kde už na nás čekají kluci u kterých budeme bydlet. Už se těším na další zážitky.

18.9.
Jedna kvízová otázka, ale vy co jezdíte do států tak to neprozraďte. Pro ty ostatní. Co asi může znamenat žlutá značka u silnice s nápisem PED XING. Líbí se mi jak amíci vytváří zkratky…:))) Mimochodem nakonec jsme letěli s Hawaiian Air. Z okýnka jsem viděl obě sopky. Jak Mauna Kea, tak i Mauna Loa . Na Mauna Kea jsou observatoře odkud vědci pozorují vesmír. Ty se nachází ve výšce 4200mnm, kde je nulové světelné znečištění. Není aktivní, narozdíl od další sopky Mauna Loa. Na obě se podíváme. Přiletěli jsme tedy do Hila na Big Islandu, půjčili si Jeepa a vyrazili za klukama do domu v džungli v městečku. Na přivítanou nám Matthew, jeden z kluků, pověsil na krk věnec z květin, které nádherně voněly. Tradiční přivítání na Hawaii. Tomuto věnci se říká Lei.

Matthew nám říkal, že za terasou je už jen a jen džungle a na druhé straně pláž s černým pískem. Na Big Islanu jsou pláže s temně černým, čistě bílým i jiskřivě olivově zeleným pískem.

Teď už je noc, okolo domu kuňkají žáby a cvrkají cvrčci. Všude jsou rozkvetlé keře i obrovské stromy ze kterých visí liány. Dům, který máme jen pro sebe, je luxusní. Tři ložnice, dvě koupelny a velká kuchyně s obývákem. A máme tu i gekony, kteří tu běhají po terase. V domě jsou považování za štěstí, protože loví obtížný hmyz i pavouky. Tolik pro dnešek:)) Jo BTW nemám telefon tak mi nevolejte a nepiště, asi jsem ho nechal na Kauai. Pokud se najde tak si ho sem nechám poslat.
19.9.
Během cest po Hawaii, ráji na zemi, jsem tak různe přemýšlel nad životem a tak vůbec. Návrat bude těžší než jsem si kdy myslel. Tady je úplně jiný svět, jiní lidé. Nedá se to dostatečně popsat slovy. Našel jsem místo kam se budu velmi rád vracet. Dopsat ještě něco k tomuto dni
20.9.
Dnešní den mi připadal jako bych ho prožil na jiné planetě. Strávili jsme den poblíž sopky Kilauea. A to nejen v jejím okolí, které bylo od obzoru k obzoru pokryté různě starými proudy lávy, ale i v její samotné kaldeře, kde v roce 1969 tryskal proudu lávy do výšky několika set metrů. Cesta vedla skrz jeden z kráterů, který měří asi tři kilometry v průměru a je porytý vrstvou polámané krusty lávy, která odtékala pryč lávovými tunely. Jeden z nich jsme si prošli. Kaldera je několik set metrů od aktivního jícnu vulkánu. Všude to syčelo, unikala pára i plyny. Bohužel jsme ale neviděli proudící lávu, ta teče pod zemí. Vidět obrovská lávová pole a sílu se kterou sopky tvoří povrch naší planety je opravdu neuvěřitelný zážitek. Bylo to jako procházet se po povrchu měsíce. Ještě přidám nějaké fotky, ale když se na ně koukám vidím, že to nejde z fotek pochopit. Ten pocit kdy šlapete na lávový písek, cítíte ve vzduchu síru a vidíte horkou páru stoupat z puklin v zemi, to je opravdu něco. A ještě navíc když si uvědomíte, že kousek od vás je kráter nejaktivnější sopky na zemi. Ještě se sem chceme podívat večer. Je prý vidět rudá záře magma uvnitř kráteru.
21.9.
Právě jsme se vrátili z výletu ze sopky. Respektive sedla mezi sopkami Mauna Kea a Mauna Loa ve výšce 2804 mnm. Vrchol je ve výšce 4207 kde jsou i observatoře pro sledování vesmíru. Během čtyřiceti minut jsme vyjeli z nuly do výšky 2804 až do návštěvnické centra, kde jsme počkali do setmění. V 7:30 už bylo nebe černé a neuvěřitelně jasné. Průvodkyně ukazovala laserovým paprskem jednotlivé hvězdy, souhvězdí a planety. Na teleskopech okolo jsme se dokonce mohli podívat blíže. Poprvé jsem viděl na vlastní oči Saturn i s prstencem okolo. Bylo to úžasné. Je tu ročně 325 jasných dnů, resp. dnů kdy jsou mraky níže je vrchol. Fakt skvělý zážitek. A ještě jedna taková perlička. Mauna Kea je nejmasivnější horou na světě a měřeno od základu je se svými 10203 metry nejvyšší horou na světě. Everest má od základu pouhých 6300.

 

22.9.
Včera. tzn v sobotu jme zajeli opravdu daleko. Přes Národní vulkanický park až na jih ostrova do Punalu´u Beach Park. Právě tady jsou pláže s černým vulkanickým pískem. Ve zdejších vodách se to hemží mořskými želvami. V tomhle parku mají hodně potravy. Řasy, které svým silným zobákem trhají ze skal a na břehu odpočívají. Viděli jsme tu na břehu asi čtyři želvy. Kolem nich byly z kamenů udělané kruhy s nápisem, že je potřeba být minimálně 15stop od nich. Naštval jsem se na jednu paní s manželem, kteří překročili kruh a fotili se s želvou. Ta se chudák vyděsila a nevěděla jestli má jít do moře, nebo dál na břeh. Ženská se vymlouvala, že to je pět stop. Tak sem ji ukázal prstem na cedulku, že to není pět stop. Ale bylo jí to fuk. Já je fotil z 10ti metrů a nechtěl je rušit, ale ten cirkus kolem nich mě fakt štval. Lidi to měli jako atrakci a bylo jim jedno, že tu želvy odpočívají.

Trhání řas a udržení se u skal v silném příboji je totiž stojí hodně usilí. Po obědě jsme pokračovali dál až na jih ostrova. Zaparkovali jsme a pak pokračovali dál pěšky 4,5 kilometru až na pláž se zeleným pískem. Tu tvoří krystalky olivínů. Polodrahokamů, které jako první krystalizují z tuhnoucí lávy. Ale je to jen písek, nejsou to kusy kamenů. A pak dalších 4,5 kilometru zpět. Cesta ale stála za to. Přenesla nás do úplně jiného světa. Bylo to jako procházet se po skotské vysočině.

Na Big Islandu je tolik různých druhů krajiny. Od nekonečných lávových polí, která vedou od vrcholků tří vulkánů až do oceánu, přes lesy a deštné pralesy, rozeklaná pobřeží, pláže s bílým, černým i zeleným pískem, až po malé kopce i rovniny porostlé trávou. Kousek od zelené pláže pokračovala ona skotská krajina dál, až do míst kde je nejjižnější bod USA. Slunce pomalu zapadlo a byl čas vydat se na cestu zpět, která vede přes národní park vulkánů. Od pobřeží jsme jeli nahoru a náhle se v dálce objevila rudá záře, jako po výbuchu atomové bomby. Už 30 kilometrů daleko dávala o sobě sopka Kilauea vědět. Zajeli jsme tedy do parku a sledovali vulkán z relativní blízkosti. Pohled na rudou žáři kaldery sopky bylo něco, co mě donutilo se zasnít. Představoval jsem si pradávné Havajce, jak fascinovaně sledují stejný výjev a obdivují, stejně jako já, dílo bohyně Pelé. 
23.9.
Tak a je to tu, poslední den na Hawaii. Zítra brzo ráno letíme do Soulu a další den do Frankfurtu a pak do Prahy. Ale dovolenou je třeba si užít naplno. Čeká nás exkurze na farmě kde pěstují Makadamiové ořechy. A potom plantáž s kávou, která je zde velmi ceněná. Lávové podloží prý propůjčuje kávovým třešním specifickou chuť. Chci se podívat na celý proces pěstování a výroby kávy. Od keře, až po šálek kávy. Na to se moc těším. A nakonec máme v plánu se potápět a pozorovat tropické rybičky i želvy. V Praze už je večer. Přeji vám všem dobrou noc. Váš zpravodaj Oty 🙂
24.9.
Aloha Nui Loa. Tak jsme to všechno úžasně zvládli. Jak kávovou plantáž tak i makadamiovou farmu a nakonec i šnorchlování v přílivových jezírkách. Já sem to vydržel asi pět minut, a pak jsem se pořezal na noze a na ruce o korál. Super, jsem prostě šikulka. No mrkněte na fotky. U obrázků z pražírny dávám i přepsané texty. Ty sem teď opsal z textů pod obrázky, takže si můžete přečíst jak se zpracovávají kávové třešně. Od sazenice až po šálek výtečné kávy. Ochutnal jsem praženou kávu na stupeň pražení Dark Roasted připravenou na espresso a byla naprosto dokonalá. Cítil jsem ji v puse ještě 15 minut po dopití. Kdo se staví po mém návratu na návštěvu, dostane šálek Hawaiiské kávy. Mahalo
25.9.
Nevím co je za den. Nevím ani kolik je hodin. Jediné co vím, že se nacházíme v Jižní Korei. Bylo to dlouhých devět hodin, ale naštěstí se skvělým servisem KoreanAir. Vydali jsme se tedy na noční tour, které organizuje letiště Incheon. Už jsem o tom psal. Tyhle výlety do města jsou zdarma a ještě k tomu s průvodcem. Oba průvodci znali Českou republiku. Do mikrobusu nastoupilo dalších šest lidí. Každý z jiné země. Průvodce nás vzal autobusem do města. Zastavovali jsme u různých památek. Mají to skvěle organizované. Výlety byly rozdělené podle toho kolik času máte mezi jednotlivými lety. Skvělý nápad. Ne nadarmo získalo letiště Incheon ocenění nejlepšího letiště na světě. .

Pak jsme se oddělili od zbytku skupiny a jeli taxíkem do hotelu. Taxikář neuměl ani slovo anglicky, a pořád nemohl v navigaci najít adresu, nakonec se to ale podařilo. Zítra ráno se ještě podíváme do centra Soulu a chci vyzkoušet i metro. Město s deseti milony obyvateli jej má totiž nejdelší na světě. Má 19 linek, měří 975 kilometrů a za rok přepraví 2,5 miliardy lidí.

V jednu hodinu místního času (o šest hodin více než v ČR) letíme do Frankfurtu. A je to let na který jsem se celou dobu těšil nejvíce. Zasvěcení vědí proč. Poletím poprvé v životě Airbusem A380. A pak hurá do ČR. Chtěl jsem ještě udělat nějaké fotky, ale asi padnu únavou.

26.9.

Hotelový pokoj v Soulu byl maličký, ale útulný. Pobavil nás záchod s všemožnými funkcemi. Korejci si v tom prý libují.

Zbývá nám jen pár hodin do odletu. Takže si to chceme ještě užít.

Vyrážíme tedy na velký kopec ze kterého bude určitě skvělá vyhlídka. Na vrcholu kopce je nepřehlédnutelná televizní věž. Namsan Seoul Tower. Je to opravdu hezká procházka. Šplháte se až na vrchol, ale díky tomu konečně vidíme celé město jako na dlani. Bohužel už nemáme moc času tak se vracíme zpět do hotelu a bereme si zavazadla a jedeme metrem na vlakové nádraží. Skvělé je, že se dají kufry odbavit už tam a na letiště je možné jet vlakem už bez nich.

Co tedy říci závěrem. Tato dovolená je určitě prozatím ta nejúžasnější v mém životě. Hawaii je místo o kterém jsem snil už od dětství. Nikdy jsem ale netušil že jej navštívím. Havajské ostrovy jsou skutečně jedinečné. Nic takového nikde na této planetě neuvidíte. Každý ostrov je unikátní a výjimečný.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.